Vyjednávání o stravném pro rok 2018

Dotaz: Před zahájením kolektivního vyjednávání bychom se chtěli zeptat na vhodnou výši hodnoty stravenek. Je možné tuto hodnotu nějak odvodit? A dále bychom se chtěli zeptat, zda je pravda, že zaměstnanec musí vždy část stravenky doplácet.

Odpověď: Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo v prosinci loňského roku vyhlášku číslo 463/2017 Sb., která kromě jiného od 1. ledna 2018 upravuje také hodnotu stravného na pracovních cestách. Trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, zvyšuje se od ledna letošního roku stravné v rozpětí od 78 Kč do 93 Kč (platí pro zaměstnavatele, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zák. práce; jedná se o zaměstnavatele, kteří tzv. nepodnikají). Z této částky je vypočtena maximální daňově uznatelná výše příspěvku na stravování, která v roce 2018 činí 65 Kč.

Výši daňově uznatelných nákladů upravují příslušná ustanovení zákona o daních z příjmů, konkrétně § 24 odst. 2 písm. j). Daňově uznatelné jsou výdaje (náklady) vynaložené na provoz vlastního stravovacího zařízení (kromě hodnoty potravin) nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. Příspěvek na stravování může být uplatněn jako výdaj (náklad) v případě, že zaměstnanec odpracuje během stanovené směny alespoň 3 hodiny.

Výpočet:
70 % z 93 Kč = 65 Kč; daňově uznatelných 55 % = 65 Kč; 100 % = 118 Kč

Z výše uvedeného výpočtu je zřejmé, že v letošním roce čeká největší daňová úleva ty zaměstnavatele, kteří svým zaměstnancům dopřejí stravenku ve výši 118 Kč. V porovnání s loňským rokem se tak nejvýhodnější hodnota zvýšila o 9 Kč.

Zbývající část hodnoty stravenek mohou hradit buď sami zaměstnanci, je možná kombinace úhrady od zaměstnanců a zaměstnavatele, nebo může být celá hrazena zaměstnavatelem. Částka hrazená zaměstnavatelem převyšující 55 % hodnoty stravenky je jeho daňově neuznatelným nákladem. Z uvedeného také vyplývá, že není pravdivé tvrzení některých zaměstnavatelů, že jim zákon o daních z příjmů neumožňuje uhradit více, než jsou daňově uznatelné náklady. Vyšší částku mohou uhradit např. ze sociálního fondu a zaměstnanec tak nemusí vždy část stravenek doplácet.

Při této příležitosti bude zřejmě vhodné opět vysvětlit rozdíl mezi tzv. stravenkou a stravným.

Stravné: Stravné náleží pouze v případě pracovní cesty, je na něj právní nárok, lze ho tedy vymáhat i soudně jako např. mzdu. Uvedu na příkladu: Zaměstnanec je vyslán na pracovní cestu, která trvá 8 hodin. Zaměstnavatel mu musí v roce 2018 zaplatit stravné ve výši minimálně 78 Kč.

Stravenka: Není na ni právní nárok. Lze ji však poskytnout, například na základě ujednání v kolektivní smlouvě nebo stanovení ve vnitřním předpisu. Ve většině případů se neposkytuje v případě vyslání zaměstnance na pracovní cestu. Je možné ji však poskytnout i v tom případě, kdy je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu. Uvedu na příkladu: Zaměstnanec od 6:00 hod. pracuje do 12:00 hod. Ve 12:30 hod. je vyslán na pracovní cestu, která trvá do 20:00 hod. V tomto případě mu náleží stravné i stravenka.

Bc. Jana Koudelková